Jak to začalo. Od chvíle kdy jsem "objevil" Malou Fatru jsem si přál vidět medvěda. Podle mnoha článků v novinách a reportáží v televizi by to nemělo být tak těžké, když mnozí "odborníci" tvrdí, že je medvěd na Slovensku přemnožený. Je možné na něj narazit na každém rohu a údajně žere turisty. Ovšem realita je trochu jiná. Je pravda, že medvěd na mnoha místech Slovenska žije, ale jako každé divoké zvíře je dost plachý a člověku se snaží vyhnout.
Po svém prvním setkání s medvědem v červnu 2012, jsem při každé následující návštěvě Malé Fatry věnoval nějaký čas pátrání po medvědech. Ale bohužel neúspěšně, takže jsem se loni pokusil najít někoho kdo má více zkušeností. A povedlo se. Sice mi v roce 2015 termín už nevyhovoval, ale rezervoval jsem si účast na letošní rok.
Přišel den "D". Krátce po poledni se všech osm fotografů a dva organizátoři setkáváme na horské chatě kde budeme následujících několik dní ubytováni. Po vlastním ubytování a organizačních záležitostech poprvé vyrážíme na tři vybraná místa odkud budeme sledovat a především fotit největší šelmu na Slovensku. Tento den jsem neměl moc štěstí, protože přímo na naše místo medvěd nepřišel a mohli jsme ho jen omezeně sledovat přes křoví a stromy. No, je to první den a příště to určitě vyjde lépe. Po západu slunce opouštíme kryty a jedeme na večeři do chaty.
Je úterý a dost zamračená obloha. Mezi snídaní a obědem máme volno a každý ho tráví dle svého. Po obědě probíhá přednáška o životě medvěda. V domluveném čase 15:30 se scházíme s výzbrojí před chatou a vyrážíme v dešti na čekanou. Dnes budeme na jiných místech než včera, aby měl každý možnost sledovat za různých podmínek. Déšť trochu sílí a přidává se vítr a bouřka. Tentokrát máme větší štěstí a medvěd přichází na jedno ze dvou míst kam dobře vidíme. Máme možnost ho v dešti a bouřce sledovat nezvykle dlouhou dobu jeden a půl hodiny. Podmínky pro focení nejsou moc dobré kvůli dešti, ale i samotné sledování je zážitek. Při večeři jsme si vyslechli výtky od účastníků na dalších dvou stanovištích na téma proč jsem si tam nechali medvěda tak dlouho. Vše samozřejmě v legraci.
Téměř dvouhodinové sledování na 50 - 60 m v bouřce
Dnes ve středu je výrazně lépe a polojasná obloha slibuje dobré světelné podmínky v lese. Po dopoledním individuálním programu a obědě se odpoledne opět vyráží nahoru. Jsem na stejném místě jako včera. Hned po usazení si všímám pohybu v křoví a upozorňuji kolegy. Opravdu tam byl medvěd. Každý stihneme jen několik snímků a brzy odchází. Následující čtyři hodiny marně vyhlížíme a už se žádný neobjeví. Stejně špatné to bylo i na dalších stanovištích.
Hned po našem příchodu na místo se nám na chvilku ukázal, potom až do večera nebylo nic
Čtvrtek, poslední možnost něco pořádného nafotit. Zůstávám ve spodním krytu. Sedíme potichu, ani se nehneme. Víme, že pokud to dnes nevyjde, tak snad někdy v budoucnu. Je cítit napětí a očima taháme nějakého medvěda z křoví. Po třech hodinách dostáváme informaci v sms, že naším směrem jde medvědice. Zkontrolujeme nastavení foťáků a s napětím čekáme. Po několika dlouhých minutách se objevuje. Jsme napnuti, jestli ji něco nevyplaší a neodejde nám. Chvíli se rozhlíží a po chvíli slyšíme jak něco chroupe. Už od jejího příchodu máme prsty na spouštích a čekáme až se uklidní a začne se krmit. Opatrně zkusíme jeden snímek jestli se nelekne zvuku závěrek. Neleká se, naopak vidíme, že v klidu žere. Máme možnost ji sledovat asi půl hodiny na úžasných 20 metrů. Po nakrmení pomalu v klidu odchází a my si v tichosti balíme a také jdeme. Byl to nádherný konec čtyřdenního focení.
Fantastický závěr akce. Téměř půl hodiny na vzdálenost 20 m
